26. 10. 2008

Obloukové okno – řešení atypického stínění

Jakékoliv netypické tvary oken nutně vedou k vyhledávání složitějších řešení, jak taková okna vůbec zastínit. Přitom se někdy do cesty realizace připlete i dřevěný trám, pak je vše ještě těžší.

Tato realizace je na první pohled zcela odlišná od všeho, co se standardně zastiňuje. Oblouková okna jsou totiž poměrně velká a k tomu jsou v těsné blízkosti dalšího dominantního prvku – dřevěného trámu.

Jak přistupovat k řešení:

Předně, kdykoliv designér uvidí takový tvar, na chvíli se zákonitě zarazí. První co jej napadne, je použít hliníkové kolejničkové profily, které lze libovolně ohýbat a napojovat. Tím by se dalo celý tvar kopírovat na stěně. Ale co s tím dál? Na oblouk by se mohla umístit jen dekorační látka ušitá do oblouku, ale ta by se pak téměř nedala odhrnovat. Ve střední části (pokud by byla samostatná a né uprostřed okna) by se dalo použít klasické dvoudílné dekorace. Opět by ale stále bránila otevírání, neboť jakýkoliv posun dekorace po oblouku by nutně vedl k jejímu posunutí na podlahu, což je mírně řečeno nežádoucí.

Alternativou je použití horizontálních žaluzií do atypických tvarů, ale i ty mají své přesné tvarové omezení. Tedy vylučovací metodou se došlo k jedinému konstrukčně správnému kompromisu. K řešení rovného zavěšení.

Řešení s vodorovným zavěšením:

Pokud se tedy designérka rozhodla, že použije rovného závěsného prvku (v tomto případě profilu japonské stěny), otevřely se jí hned několikery možnosti. Mohla použít opět zmíněné dekorační látky, římské rolety, látkové rolety a i vertikální žaluzie. Ve všech případech (mimo záclony, která je více variabilní a lze jí upnout i na šikmou stěnu) vycházely boky obloukového okna jako nezakryté. Jelikož s tím investor souhlasil, byly vybrány japonské stěny.

Japonské stěny na atypickém okně:

Japonská stěna má tu výhodu, že lze poměrně jednoduše přesouvat panely ze strany na stranu. Tím není nijak omezena funkčnost okna. Z hlediska designu designérka zvolila kombinace dvou barev panelů japonské stěny, aby „rozbila“ jednolitou plochu, kterou by jinak stěna na takovém prostoru vytvořila. V obývacím pokoji designérka použila panely japonských stěn z roletové látky Smeraldo v kombinaci s roletou Miranda, v dětském pokoji šlo již o kombinaci roletoviny Clasicc se záclonou 9223. V dětském pokoji byl profil japonské stěny upevněn do stěny ve stejné pozici, jako by byl nad oknem dřevěný trám.

Závěr:

Japonské stěny jsou krásné systémy, které lze doporučit téměř pro každý interiér. Řešení tohoto atypického prosklení je vždy těžkým úkolem a dle našeho mínění se designérce podařilo zachovat vše co měla. Zajímavost i funkčnost prostoru.

Autor článku: Ing. K.Smejkal (Styltex)

 

Zpět do kategorie